Na kytaru

Na kytaru lze hrát poměrně hodně způsoby a na to jak je kytara mladý hudební nástroj, dokáže plnit významnou roli v mnoha hudebních stylech. Jde tedy o nástroj velice univerzální. Jedním z důvodů proč tomu tak je, je ten, že na kytaru se dá hrát mnoha kytarovými technikami. Některé z kytarových technik jsou typické pro konkrétní styl hudby, jiné jsou zase obvyklé třeba jen u některého typu kytary (např. akustické kytary). Tyto jednoduché stránky si kladou za cíl udělat menší přehled kytarových technik , které na kytaru můžeme hrát. Určitě nejde o vyčerpávající výčet, od toho jsou jiné hudební servery, spíš jde o to zmínit základní věci a ukázat, jak to v praxi může vypadat.

Kromě způsobu, jakým se dá na kytaru hrát, stojí ještě za zmínku to, co na kytaru můžeme hrát. Akordy, melodie, vyhrávky, souzvuky, sóla... Zkrátka ukážeme si, jak je kytara všestranný nástroj a kde všude se může uplatnit. Hezky o tom všem pojednává Nanastroj.cz - na kytaru online nebo v angličtině tady.

Vyzkoušet lekce kytary online NaNastroj.cz

Vybrnkávání

Asi nejstarší způsob hry na kytaru, kdy se jednotlivé struny rozeznívají prsty právé ruky. Hraje se v podstatě všemi prsty a to buď dohromady nebo odděleně. Tenhle způsob hry na kytaru se využívá napříč žánry, můžeme ho tak vidět u klasických kytaristů, folkařů i rockerů. Vybrnkávání je technika, kterou se často začíná při výuce kytary pro děti. Je potřeba mít na pravé ruce trochu narostlé nehty, protože se tak struny lépe rozeznívají. Z této techniky vznikla celá řada konkrétnějších nebo hybridních technik. Jako jednu z nich zmiňme "chicken pickin'", typickou country techniku, kde se kombinuje hra prsty s trsátkem.

Hra trsátkem

Hra trsátkem je jedna ze základních kytarových technik, která se používá v různých hudebních stylech. Skoro všechny písničky jdou zahrát trsátkem. Místo nehtů pravé ruky se používá trsátko (to má podobné vlastnosti jako nehet). Trsátek je celá řada různých velikostí, tvarů a tvrdostí. Hra trsátkem není typická jen pro kytaru, ale i pro jiné nástroje, jako je například mandolína. Trsátko se drží většinou mezi ukazovákem a palcem pravé ruky. Hraní trsátkem má samozřejmě také spoustu sub-technik jako např. palm muting, sweeping, alternate picking...

Legato

Legato označuje hraní tónů vázaně. Na kytaře je tak také označován způsob hry, kdy některé tóny rozezníme nikoliv trsátkem nebo prsty pravé ruky, ale levou rukou. Dělá se to pomocí takzvaných příklepů (hammer-on) a odtrhů (pull-off). Tato technika je typičtější pro elektrickou kytaru, ale dá se v nějaké míře provozovat i na akustice. Je spousta kytaristů, kteří mají tuto techniku rozvinutější než třeba hru trsátkem.

Slide

Sem se řadí ježdění po strunách levou rukou. Buď to jde dělat tak, že třeba z 5. pražce jedeme nahoru na 7. pražec, bez toho aniž by tón přestal znít, nebo se dá použít místo prstu nějaká pomůcka. Tou je často bottle neck (kovová nebo skleněná trubička, která se navléká na prst). Výsledkem je plynulý přechod mezi tóny. Tato technika je často využívána v country a folku, nicméně spousta rockerů jí taky nepohrdne.

Vytahování

Struny se dají levou rukou také vytahovat. O půltón, o celý tón a někdy i o větší interval. Vytahování strun zvukem trochu připomína techniku slide, nicméně na rozdíl od této techniky nejde vytahováním zahrát nižší tóny - vytahovat lze vždy jen na vyšší tón. Je to jedna z nejvíce používaných technik, které kytaru dokážou rozezpívat. Díky většímu dozvuku elektrické kytary se vytahování vidí spíš na tomto druhu kytar.

Vibrato

Vibráto je v podstatě také vytahování strun, jen se to děla opakovaně a o menší intervaly. Je to v podstatě něco podobného jako vibrato ve zpěvu nebo na houslích. Proto také patří k jedné z nejexpresivnějších technik ma kytaře. Každý kytarista, který má tuto techniku zvládnutou, se dá touto technikou identifikovat. Není to totiž jen jednoduché zahrání tónu. Do vibrata se přenášejí také pocity a nálady.

Tlumení

Na kytaře se dají struny tlumit a to jak pravou, tak levou rukou. Když tlumíme pravou rukou, jde o takzvaný palm muting. Dělá se to tak, že malíková hrana je přiložená na struny kousek od kobylky a struny pak nezní tak jasně, stále však znějí určitým tónem. Naproti tomu tlumení levou rukou většinou vytvárí perkusivní zvuk a používá se jako výrazový prvek. Dociluje se toho tím, že se prsty levé ruky trochu nadzvednou, stále se však dotýkají strun. Často se tahle technika používá při hraní doprovodů na čistý nebo i zkreslený zvuk.

Tapping

Tapping je technika hry na kytaru, při které pravou rukou mačkáme struny na hmatníku. V podstatě se pravá ruka chová jako levá při legátu - dělá přírazy a odtrhy. Tapping je typický pro rokovou kytaru a zkreslený zvuk. Jsou ale i kytaristé, kteří hrají tappingem v jazzu nebo folk music.

Pinch harmonic

Pinch harmonic je technika používaná převážně v rockové hudbě a na zkreslený zvuk. Jde o to, že se zahraje trsátkem a palcem se při tom malinko struna přitlumí. Pokud je to na místě, kde na struně vzniká flažolet, ozve se takto zahraný tón. Poměrně jasné to bude, když si poslechnete kytaristu jménem Zakk Wilde.

Slap

Technika převzatá z basové kytary. Rozeznívá struny přírazem nebo odtrhem pravé ruky. Příraz dělá většinou palec a odtrh první nebo druhý prst. Často se používá v kombinaci s tlumením levou rukou a legatem. Něco podobného můžeme slyšet třeba ve stylu flamenco.

Flažolety

Flažolety jsou tóny, které vznikají na strunách v určitých místech (např. v půlce) a rozeznějí se tak, že prsem levé ruky se struny jenom jemně dotýkáme. Na strunu se netlačí, jako je tomu při běžném hraní. Ozve se vyšší tón než bychom předpokládali a má jiný charakter než při běžném hraní.

Akordy

Není moc struných nástrojů, na kterých by zněly akordy tak dobře jako na kytaře. Kytara sice neposkytuje takové harmonické možnosti jako třeba klavír, i přesto je jedním z typických doprovodných nástrojů. Zajímavé je, že každý akord se dá na kytaře zahrát poměrně mnoha způsoby, což mimo jiné výrazně ovlivňuje výsledný zvuk a barvu akordů. To je dáno tím, že jeden a ten samý tón se na kytaře vyskytuje na mnoha pozicích.

Sóla

Kytarová sóla jsou typcká pro rockovou muziku a jazz. Mohou být připravená nebo improvizovaná a objevují se v nich různé kytarové techniky, stupnice, rozklady akordů atd. S příchodem jazzu a později rocku se začali objevovat kytaristé, kteří hledali virtuozitu a nejenom doprovodný nástroj. Spousta kytaristů také kromě normálních kapel zakládá svoje sólové projekty, kde hraje kytara hlavní roli.

Doprovod

Kytara slouží jako doprovodný nástroj v mnoha hudebních stylech. Stejně jako si dokážeme představit kytaristy u táborového ohně, tak nás kytara nepřekvapí v latinsko-americké hudbě, pop music, metalu a třeba country. Ve většině případů hraje právě doprovodnou roli. Díky této univerzálnosti se na kytaru dá zahrát velké množství doprovodů v různých rytmech a tempech.

Zvuk

Hlavní zvukové vlastností kytary jsou dány tím, jestli je elektrická nebo akustická. U akustických kytar je zvuk dán pouze akustickými vlastnostmi dřeva, zpracováním a tvarem kytary. U elektrických kytar do hry ještě vstupují zesilovače a zvukové efekty. Právě přebuzením zesilovače vzniká zkreslený zvuk, tak typický pro elektrickou kytaru.

Kapela

Kytara je ideální nástroj do kapely nehledě na to, o jaký jde žánr. Může totiž hrát roli pouze doprovodnou, kdy dokresluje výraz celé rytmiky, může mít i více zodpovědnosti - například rifová kytara v tvrdší muzice, nebo může hrát naprosto stěžejní roli v podobě sólisty. V kapele může hrát i několik kytar dohromady. Někdy se to dělá kvůli mohutnějšímu zvuku, jindy se kytary doplňují a každá z nich hraje trochu jinou úlohu. Schválně se zamyslete, kolik je takových nástrojů, kterých v kapele může být víc. Hraní v kapele vás žádná škola kytary nenaučí. Abyste docenili přínos kytary do kapely je to prostě potřeba vyzkoušet.